Doma je v lese

Doma je v lese

Když se zamýšlím nad tím, kdo jsou ženy druidky, tak jednoznačně mohu říci, že jsou na první pohled trochu plaché, neboť jejich duše, je hodně stará a dost si toho pamatuje. Nejspíš má za sebou i hrůzné zážitky s vyvražďováním a celkovým potlačováním tohoto ženského hnutí. Druidka ale umí přežít a skrývat své dary. Je ženským protějškem druida, který zastával významnou roli ve společnosti. Ženy druidky, měly rovnoprávné postavení a stejnou roli jako muži. Dokázaly hrdě nést své poslání s velkou statečností a noblesou. Jsou trochu divoké a nezávislé, tak trochu vyhynulý druh, ženy, které běhají s vlky a ukazují nám, jak umějí být kruté i láskyplná. Ovládají svou intuici a zacházejí dobře i se svým ženským tělem.

Les je jejich domovem, mluví s bytostmi přírody, jako jsou víly, skřítci nebo stromové dryády. Vyznají se v přírodních svátcích, ctí staré tradice a svolávají při svých rituálech živly. Vyznají se v bylinách, léčení a přírodních lécích. Znají zaklínadla, promluvy, věštby a přesto o nich nemůžeme říci, že to jsou čarodějnice. Dokážou spojovat nebe se zemí a pro lidi konají zázraky, když se procházejí v posvátném háji. Jejich učení, je dlouhé, plné zkoušek a iniciací, je hluboké a pravdivé. Nespěchají, a když se blíží nebezpečí, umí se zase jako dříve, stáhnout se do stínu a bezpečí. Druidku uvidíte, až se ujistí, že jí nehrozí, žádné nebezpečí. I přes svou zranitelnost je svobodná a nezávislá. Je nositelkou mistrovských energií, nemanipuluje, neubližuje, ale umí se bránit a přežít v tomto světě, jako ostatně i v těch předešlých. Je láskyplnou a moudrou matkou, zrovna tak jako manželkou i milenkou, zná ženské bohyně, ale dokáže je překročit do prázdné meditace. Na ničem nelpí, protože ví, co chce. Je moudrou, bílou paní na dlouhé cestě za poznáním.